Dokončit vše staré a připravit se na nové začátky – SAMHAIN

SAMHAIN – Dušičky

Archetyp Stařeny (moudré ženy)

Samhain je podzimní svátek mrtvých a nachází se na půli cesty mezi podzimní rovnodenností a zimním slunovratem. Slaví se 31. října. Samhain je keltský Nový rok, kdy zkracování dní a umírající rostlinstvo poukazují na konec předcházejícího roku a začátek roku nového. Je to také čas dlouhého zimního spánku a skrytých změn kolem nás.

Je to nejlepší čas dokončit vše staré a vytvořit prostor pro nové začátky. Je to období, kdy musíme pustit vše, co nám již neslouží, i kdyby to bylo to, co nám dává zázemí a pocit bezpečí.

Je to čas, kdy se závoj mezi viditelným a neviditelným světem ztenčí a nadpřirozené síly proudí touto trhlinou do našeho světa. Je to čas, kdy musíme stanout tváří v tvář svým démonům a strachům. Je to období, kdy je vše možné.

Chceme-li si promluvit se svými zesnulými předky – Samhain je období, kdy nejlépe uslyšíme jejich hlas. Je to výborný čas na magii, věstěni a rituály.

Starý rituál bohyně smrti se dnes slaví mnoha způsoby: házíme půlky jablek označené bohyniným kouzelným pentaklem našim milovaným přes hořící hranici – její posvátný oheň. Je to v našich vztazích, kde se temná bohyně často projevuje, když nás konfrontuje s temnotou, kterou v sobě ukrýváme.

Je to čas, když se musíme podívat na sebe, přehodnotit svůj způsob života, a upřímně se zeptat, zda žijeme v souladu sami se sebou a se svou duší. Vše, co není pravé a pravdivé, bude totiž spálené v kotlíku Bohyně smrti, a zůstane nám jen to, co je skutečné. Staré přísloví hlásí, že „smysl pozemské cesty je prožít narození a smrt, a pochopit, že láska je silnější než obojí“. O Samhainu máme možnost se podívat sami na sebe a pustit vše, co není láska, a co nám nepatří.

Je to období v roce, kdy se mraky zahalí nebe, mlhy zesílí a zakryjí zemi. Přichází zima a s ní krátké studené dny, pustá planina a temnota.

MOUDRÁ MATKA SMRT – BOHYNĚ KERRIDWIN

Kerridwin je známá Welská Bohyně (někdy nazývaná Cerridwin). Její jméno je mnoha lidem známo, stejně tak jako příběh jejího kouzelného kotlíku, v němž vaří lektvar pro svého syna, který kotlík převrhne a tak se stane držitelem veškeré moudrosti, což si Kerridwin záhy uvědomuje. Snaží se ho zničit, avšak chlapec jí uteče. Kerridwin na sebe bere různé zvířecí podoby aby ho dohonila, ale on dělá to samé, aby jí utekl. Nakonec se promění v semínka obilí a Kerridwin ve slepici, která je okamžitě sní, aby syna po devíti měsících opět porodila.

Toto je příběh transformace, protože Kerridwin je Královna Podsvětí. Manželka Duší a Nositelka smrti, proměny a znovuzrození. To ona na nás čeká po našem sestupu do podsvětí a trpělivě sedí a pozoruje, jak se setkáváme s vlastními stíny. To ona je ta stařena, ona ví, že když s ní strávíme v jejím podsvětí tolik času jako ona u svého kotlíku, tak se proměníme a změní se i naše pocity k našemu stínovému já. Nakonec obejmeme temnotu, skryté aspekty nás samých a skončíme proměněni a celiství… protože Kerrdwin nás zná a miluje nás v naší pravé podstatě.

Kerridwin nás očekává u svého kouzelného kotlíku proměny. Sedí  venku před West Kennet Long barrow, u Samhainu. Přináší sebou ducha našich předků, kteří obývali tuto zemi, naši krev a naše duše. Je plná transformační energie, samotný vzduch  kolem ní praská. Její jestřáb jí krouží nad hlavou, z jejího černého pláště vylétají vrány a na jejích lýtkách se objevují žáby z pohádek. Vedle Kerridwin je Bílé prase, které požírá vše, co již není k užitku.

Tuto noc rozpustí Kerridwin svoji kouzelnou moc po tomto kraji, bude tančit s mrtvými a závoj se ztenčí. Je to její opravdovost, které můžeme věřit.

Kerridwininy zvířata jsou žába, jestřáb a vrána. Její strom je tis a jejímy symboly jsou kotlík, srp a nůžky. Její barva je černá.

Bohyně MORANA

Morana se na našem slovanském kole roku pojí s obdobím Dušiček, Samhainu, obdobím příchodu temné části roku, odumíráním přírody, její připravy na zimu, období klidu a smrti. Moranu uctívali Slované jako bohyni zimy a smrti. Vládla období dlouhé a studené zimy, která mohla přinášet smrt lidí i dobytka. Naši předkové věděli, že smrt a umírání jsou přirozenou součástí koloběhu života a tak ji ctili stejně jako život, protože věděli, že bez smrti není život. Věděli, že když se chceme najíst, musí něco zemřít, ať už zvíře, nebo rostlina. A uměli být vděční za tuto oběť smrti, kterou přijímáme, abychom mohli žít. A tak stejně jako ctili Živu: bohyni života, ctili Moranu, bohyni smrti.

Jeden mýtus vypráví, jak se Morana provdala za boha slunce, Dažboga a držela ho v podsvětní říši: Navu. Pak si ale našla nového milence: Černoboga a chtěla se Dažboga zbavit. Zachránila ho Živa a Morana byla vykázána dopodsvětí. Příběh popisuje pohyb slunce během roku: podle pohanských mýtů Slunce tráví zimu v podsvětní říši, jednou ženou Slunce je samotná zima. Ale i když se ho snaží udržet v podsvětí, nemůže vládnout věčně a tak přichází čas bohyně života, Živy, se kterou se Slunce vrací na Zem.

Další mýtus vypráví o Moraně a Vodanovi, božském páru vládnoucím v podsvětí. Těmto božstvům byly zasvěceny řeky tekoucí do podsvětí, či z něj vytékající (temné vody smrti) a podzemní řeky byly také místa kde jim byly přinášeny oběti. Já osobně takto vnímám jeskyni Býčí skálu na Moravě. Možná že samo jméno řeky Moravy má společné kořeny se jménem Morana. Moraně se také říká Mořena a její figura se na jaře hází do řeky, aby doplula do svého domova : moře. A tak můžeme Moranu chápat jako bohyni spojenou s vodou.

…

Morana je popisována někdy jako tmavovlasá žena strašneého zjevu, někdy jako žena napůl s tváří mladé dívky a napůl kostlivce. Nebo jako stařena, která se proměňuje v krásnou mladou ženu před těmi, kdo se jí nebojí. V tomto popisu se skrývá mystérium smrti a znovuzrození: Náruč smrti je láskyplná a je branou do nového života. Bez ohledu na to, čemu věříme o tom, co přijde po smrti, víme, že život stále pokračuje. Ne osobní život, ale život jako takový. Ti, kteří zemřou žijí dál ve svých dětech a jejich dětech. A tak i my můžeme uctít Moranu jako tu, která dává zemřít jednomu cyklu, aby mohl začít další. Aby se staré mohlo proměnit ve výživu pro nové, tak jak se to děje v přírodě.

Můžeme ctít Moranu jako patronku Dušiček, tu, která nas může propojit s našimi blizkými, kteří odešli na druhý břeh. Tu, která může napomoci aby, smrt znovu získala úctu a lidé odcházeli ze života důstojně a v lásce, ne o samotě a v zapomnění.

Další svátky kola roku najdete zde:  Litha, Ostara, Imbolc, Yule, Lammas, Mabon, Beltane