LITHA – Letní slunovrat – Element Vody

LITHA

Letní slunovrat – Element Vody

Letní Slunovrat – nejdelší den a nejkratší noc. Toto je chvíle největší plnosti v přírodě. Zároveň je to okamžik, kdy se můžeme dotknout toho nejhlubšího v nás. Patronka tohoto období je Domnu – bohyně Vody, která pročisťuje naše emoce, když spolu s vodou našich slz necháme odejít hluboko pohřbené zážitky. Pohár je přeplněný vodou, stejně tak jako příroda je přeplněna vůní, květinami, růstem a krásou.

Během Lithy jsou dva základní rituály. Zaprvé je to velmi vhodný čas poděkovat za vše, co máme – za plnost v našem životě, obzvlášť za lidi, které kolem sebe máme, kteří nás milují, podporují a obklopují svou péčí. Je to nejvyšší čas podpořit někoho, usmát se na někoho na ulici, jít a vyjádřit svoje city vůči nejbližším, aby nikdy nezapomněli, jak moc je máme rádi.
Další rituál je jakákoliv práce s emocemi. Vodní živel Lithy nás podpoří ve zpracování a vyčištění starých křivd, pocitů studu nebo samoty, jakýchkoliv nepříjemných prožitků, které máme v těle. Práce s tělem, masáže, upřímné povídaní si, vyjasnění vztahu – toto všechno patří k období letního slunovratu. Nádhernou možností je také prastarý (nejen keltský) zvyk moonlodge: měsíční chýše, ženský kruh sdílení a vzájemné péče.

Kdysi, v kmenových společnostech, si ženy byly vědomé toho, jak důležitý ženský kruh je. Během menstruace odcházely do Červeného stanu, kde mohly trávit čas s jinými ženami, uctívat své Bohyně, čekat na vize, odpočívat, ale hlavně – sdílet svoje příběhy v kruhu žen. Byly to matky, dcery, babičky, kamarádky, sestry, soupeřky, které sjednocovalo to, že jsou ženy, které nesou ve svém těle své ženské příběhy. Starší tak mohly předávat zkušeností mladším, ženy se mohly vzájemně inspirovat anebo sdílet tíhu těžkých prožitků. Dnes jsme zapomněly, jak důležité jsou naše příběhy, zapomněly jsme na ženský kruh, který nám může dodat jakousi zvláštní výživu, kterou tak často hledáme jinde. Litha je nejvyšší čas se znovu napojit na tento zdroj lásky, opory a přijetí.

Bohyně DOMNU

Ve staré irské mytologii je Domnu matkou prastaré rasy Fiomore, je to starší sestra Danu, kterou potkáváme během Zimního slunovratu. Jejich příběh symbolizuje boj mezi světlem a stínem našeho života. V panství Domnina vodního království, které se nachází v hlubinách, se skrývá stín a hluboké emoce společně s mnoha poklady.
Je to magická přítomnost, kterou cítíme z moře. Její léčení je obsaženo v ledových proudech řek a pramenů. Je přítomna v dešti a teče v našich slzách, protože ona je držitelkou emocí. Voláme Domnu, když se chceme otevřít všemi způsoby, abychom mohli vypustit své potlačené emoce a proudit svobodně, vyjadřovat se, plakat, truchlit, řvát, smát se, tančit a milovat. Její kalich drží naše hluboké emoce. Je to ona, kdo nás otevírá pocitům, skrze které je možné nás ranit, ale také vyjádřit své skryté emoce a léčit se tak v jejích posvátných vodách.
S Domnu se setkáváme na pobřeží, kde nadšeně tančí na večer letního slunovratu. S ní můžeme tančit celou noc a sledovat východ slunce nejdelšího dne. Je to noc, kdy si můžeme užít sami sebe a své úspěchy. Kolem nás je příroda, která se nyní manifestuje naplno. Posvátná volavka je vidět na pozadí úplňku, jehož stříbrné světlo se odráží na vodě. Její delfíni si hrají ve zpěněné vodě. Domnu samotná s námi plakala, její empatie pro naši bolest je zjevná, ale teď se opět raduje, tancuje, vyjadřuje radost z moudrosti, která vzešla z emočního uvolnění. Je svobodná, divoká a plná radosti. Na kamenech jsou její poklady z hlubin a její posvátný kalich.
Domnina zvířata jsou delfíni, velryby, lososi, lachtani a volavky. Její strom je dub a její symboly jsou kalich a mušle. Její barva je modrá.

Bohyně VLTAVA, RUSALKA

Na slovanském Kole roku se se svátkem letního slunovratu pojí bohyně Vody Vltava a Rusalka.
Vltava byla starou pohanskou bohyní řeky, jejíž název pochází z germánského Wilth Ahwa – Divoká řeka. Řeky byly v dávných dobách uctívané jako mocná životodárná božstva.
Když se obracíme k Matce Vody, můžeme používat jména řek, ke kterým cítíme pouto: Vltava, Morava, Jizera…
Každá nese sílu vody, nespoutanosti, emocí, očisty, plynutí a zdroje života a každá ještě navíc nese své specifické kvality, které se pojí s podstatou té které řeky.
Rusalka je elementální bytost spojená s Vodou, je duchem Vody, objevuje se poblíž jezer, řek a potůčků v divoké přírodě. Je to krásná bytost s dlouhými vlasy, ve kterých je ukryta její moc. Jejich rozčesáváním ovládá vodu a může spustit i povodeň. Často si je zdobí věnci. Krásně tančí a zpívá. Stará se o rostliny a úrodu, o plodnost polí. Objevuje se hned poté, co roztaje poslední sníh.
V mýtech byly Rusalky také spojovány s dušemi předčasně zemřelých dívek, jejichž energie zůstávala ve světě, dokud nevypršel přirozený čas jejich života, a ony mohly svojí plodnou silou pomáhat přírodě.
Na bohyně Vody se obracíme, když chceme rozproudit náš život a naše emoce, když cítíme, že něco v našem životě stagnuje nebo něco v nás zamrzlo. Jsou propojené se silou plodnosti a ženské jin (plynoucí, vodní) sexuality (jako protipól mužské – jang, ohnivé sexuality).