Óda na sesterství

Vlasy mám ještě načichlé kadidlem,
co v kruhu sester včera jsme pálily,
že v životě běžném se bez sebe neobejdem,
mi právě teď jasně zní v srdci mém.

Podporu, lásku a sesterství se snažím pěstovat,
vzájemně se se ženami k sobě hezky chovat,
skutečnou hloubku je ale těžké dosáhnout,
do svých niterných zranění nechat si nahlédnout.

Dostat porozumění a podporu bez hodnocení,
to vskutku v běžném životě lehké není,
proto nesmírně vděčná jsem,
když v spolu v hloubce spočinem.
Svým srdcem necháme se vést
a do kruhu žen zas zkusíme lásku vnést.

Už není třeba si sokyněmi být,
naše životy už nejsou v ohrožení,
můžeme se tedy ve svém nitru uvolnit,
naše duše mohou dojít osvobození.

V laskavé náruči jsme si včera spočinuly,
slzy dojetí se mi z očí řinuly,
hluboké spojení znovu obnovily,
láskou a podporou se tak nasytily.

Tohle nám muži nemůžou dát,
nemůžem si to dál nalhávat,
jen žena ženě skutečně porozumí,
a útěchu ji dodat umí.

Proto, prosím, sestry, v kruhu se opět pojďme sejít,
ženská mystéria nechme znovu otevřít,
do své plné síly se postavit,
a do světa sílu ženy opět vyzářit.

S láskou Kytí 😘