Na sebe-rozvojové semináře jsem začala chodit už, když mi bylo 15 let. Tehdy mě na ně vodila moje maminka ve snaze (a marné naději) zmírnit projevy mé puberty. Myslím, že jsem je díky tomu měla ještě horší. Pak ale puberta přešla, ale potřeba sebe-rozvoje zůstala. Abych to zkrátila, za 30 let, které od té doby uplynuly, jsem prošla velkým množstvím více či méně dobrých seminářů. Mám tedy s čím srovnávat. Ty „živlové“, pod vedením Mirky, patří k naprosté špičce, co znám. Obsahy víkendů jsou velmi transformační, rituály živlů silnější než slepičí vývar od babičky a Mirčino provázení laskavé, ale pevné. To pro mne asi bylo nejdůležitější. Skutečnost, že mi poskytla laskavou náruč, když jsem potřebovala plakat, a zároveň neustoupila ani o krok, když jsem se z něčeho chtěla vysmeknout, protože se mi do toho „vnitřního hnoje“ vážně nechtělo rýpat. Byla mi po boku, podala vidle, snášela ten smrad a nakonec vyvětrala. Děkuji ti, Mirko, za každou vteřinu, kterou jsem mohla na živlových víkendech prožít. Ani jediná nebyla zbytečná. Každá technika, každá pauza, každý čas společně i sama, měl přesný význam a zapadal do dokonalé mozaiky prožitku a naplnění. Dala bych nevím co za to, prožít to znovu poprvé a nepokrytě závidím každé, kterou to ještě čeká. Jestli, milá ženo, v tuto chvíli ještě nevíš, zda do toho jít, jestli to nebude moc (a nebo málo), neváhej. A hlavně o tom nepřemýšlej! Jen skoč na vlnu ohně, vzduchu, země, vody a nech se nést. Hoř, dýchej, načerpej sílu Matky země a pohoupej se na vlnách přítomného okamžiku. Stojí to za to.

Nicole Studená

Už dlouho jsem hledala bezpečný ženský prostor, kde můžu být sama sebou a sdílet své starosti, ale hlavně své radosti bez souzení. Na Cestě Kněžky Živlů jsem zažila nová přátelství, sesterství a úplně nejvíc přijetí mě takovou, jaká opravdu jsem. Cítím obrovskou vděčnost, že jsem součástí této velké rodiny, na kterou se můžu kdykoliv obrátit a vím, že mě podpoří, ať mám jakkoliv bláznivé sny a věří ve mě. Třešničkou na dortu je chození po žhavém uhlí, střepech, ohýbání tyčí a lámání šípu krkem. Mám vás ráda, ženy. Díky

Michaela Darexy Koppová

Výcvik byl pro mě velmi naplňující. Vždy jsem si uvědomovala přítomnost živlů všude kolem a především v sobě. Práce s živly na výcviku mi ještě více ukázala jak jednotlivé elementy mohu vkládat do rituálů jak ve svém běžném životě, tak na společných setkáních mužů a žen. Díky účasti v prvním i v tomto pokračujícím druhém ročníku výcviku jsem do svého života začlenila oslavy svátků Kola Roku, spojila s jednotlivými archetypy a ženskými cykly a zaplnila tak prázdné místo, které jsem v sobě cítila. Poznala jsem jak léčivý může ženský kruh být. Že je to bezpečné místo, kde jsem se mohla pomalu otevřít a začít uzdravovat své ženství a začít se konečně jako žena cítit. Cesta Kněžky Živlů mi ukázala jaké jsou moje hranice a limity a naučila mě jak se ještě více propojit s Matkou Zemí a především sama se sebou. Pomohla mi zvědomit si některá má zranění, která se díky tomu mohla začít léčit. Ráda bych ještě jednou touto cestou poděkovala všem lektorkám kněžkám, které mě touto cestou provázely a také chci poděkovat sama sobě, že jsem dokázala vystoupit ze své komfortní zóny a že jsem se na tuto nádhernou cestu plnou objevů vydala. Tuto cestu doporučuji každé ženě, která chce poznat sama sebe a naučit se magickému kouzlu rituálů.

Markéta Betani

Výcvik bych doporučila každé ženě, která chce nejen poznat svátky kola roku opravdu do hloubky, dostat inspiraci a základy rituálů, ale taky dostat se blíže sama k sobě. Jelikož výcvik zaobírá všechny archetypy v životě ženy, je velká příležitost si vyléčit různá traumata a bolístky, co jsi za život nasbírala. Často se jde opravdu do hloubky a po každém víkendu, jsem vnímala jisté procesy a uvědomění. Výcvik mi ukázal, že i mezi ženami je bezpečný prostor, protože se dbá na podporu, otevřenost a upřímnost. Mohu od srdce říct, že to byla jedna z mých nejlepších investic a opravdu mi to změnilo život. Prohloubila jsem svou ženskost, podpořila mé seběvědomí a ještě víc se zamilovala do svého těla. Děkuji, děkuji, děkuji celému kněžkovskému týmu i sama sobě, že jsem tenhle krok udělala.

Veronika Vamberová